Lucie Gramelová a Monika Mattasová: Zavináče a piškoty (Lucie Gramelová – Jazykový koutek, 2020)

Po knihách doslova napěchovaných praktickými informacemi Jak vyzrát na cizí jazyky a Buď špička mezi lektory se Lucie Gramelová s ilustrátorkou Monikou Mattasovou a grafičkou Janou Štěpánovou pustily tentokrát do žánru vyloženě rozverného. Výsledkem je sestavení 68 jazykových zajímavostí pojednávajících o původu slov, ustálených spojeních (frazeologismech) či překvapivých souvislostech mezi jazyky. Jelikož každé z těchto hesel doprovází ilustrace, je ilustrátorka právem vedena jako spoluautorka. Knihu uzavírá hrstka lingvistických vtipů a citátů.

Knížka je koncipována jako „interaktivní zápisník“, čtenář je tak vybídnut stát se spoluautorem a přidat na prázdné stránky na konci knihy své vlastní postřehy. Tomuto pracovně-tvůrčímu pojetí odpovídá i kroužková vazba, černobílé provedení a nikterak luxusně působící papír, který je ovšem možná trochu překvapivě právě v části pro vlastní poznámky nahrazen sytě žlutými listy. Organický vzhled podtrhuje hravé a pokaždé jiné písmo nadpisů a nevšední font zvolený pro číslování stránek.

Ačkoli je autorčinou doménou řečtina a španělština, zajímavosti z těchto jazyků tvoří jen poměrnou část, a prostor je tak věnován i celé řadě dalších – dokonce i jazykům jako fríština, jidiš nebo slovenská romština. Publikace tak nezapře autorčinu lásku k jazyku jako takovému, která nutně nerozlišuje mezi jazyky velkými a malými, významnými a méně významnými nebo snad „praktickými“ a „méně praktickými“. Jelikož sám pracuji s němčinou, potěšilo mě, že tento v našich luzích a hájích ne vždy oblíbený jazyk tu, co se počtu zmínek týče, zdatně konkuruje „hvězdné“ angličtině. Zároveň musím přiznat, že ne všechny pikantnosti mi byly známé, ať už se jedná o frazeologismus s nebohými mladými psy, kteří prší z nebe, když lije jako z konve (es regnet junge Hunde), či nástrahy falešného německého kámoše Inkasso (neškodné zálohové platby skutečně nečekejte). Vděčný jsem byl i za rozkošnou zkratku Vokuhila odkazující na Jardu Jágra a jeho legendární sestřih – vorne kurz, hinten lang (vepředu krátké, vzadu dlouhé).

V neposlední řadě jsem se díky knize dozvěděl, že kdybych se jednou nedej bože chtěl věnovat latině, šel bych na to výlučně přes Harryho Pottera, že jediná věc, kterou jsem si na vysoké škole z předmětu Úvod do studia lingvistiky zapamatoval – totiž že eskymáci mají hned několik desítek výrazů pro sníh –, jednoduše není pravda, a že španělsky se slabé pohlaví řekne sexo débil.

Kniha je ideálním (vánočním?) dárkovým artiklem pro jazykové nadšence a také pro ty, kteří v dnešní elektronické době trochu strádají a rádi utíkají od klávesnice k papíru a peru. Jedním takovým je např. moje drahá polovička, která mi ochotně bere z ruky i ten sebefádnější formulář a s nemalým zaujetím do tiskoviny maluje jedno písmenko za druhým.