Minulost jako klíč k přítomnosti. Interview pro hlubší pochopení němčiny. Díl 3: Pomocná slovesa

Protože podle tvrzení mnoha studentů umí být němčina občas až ďábelsky záludná a já sám neměl o původu celé řady těchto „záludností“ tušení, požádal jsem o pomoc toho nejpovolanějšího – samotného ďáblova advokáta. S interview souhlasil, protože se mi však svěřil, že po vzoru dnešních čtenářů dovede udržet pozornost pouze po omezenou dobu (což bude ale spíše tím, že už je velmi, velmi starý, díky čemuž toho na druhou stranu mnoho pamatuje), rozhodli jsme se sejít vícekrát.

Nejdřív bych se dnes rád zastavil u slovesa haben. Studenti mi často zazlívají, že ve druhé a třetí osobě jednotného čísla vypadává kmenové b, tvary tak mají podobu du hast, er hat oproti první osobě ich habe. Pane advokáte, jak to mám před svými studenty obhájit?

Sloveso haben má za sebou poměrně pestrý vývoj, jehož důsledkem jsou právě tyto zkrácené tvary. V raných fázích němčiny obsahovaly kmenové b všechny tvary přítomného času, o několik málo století později k nim ovšem přibyly i konkurenční tvary zkráceného neboli kontrahovaného slovesa han:

(ich) han

(du) hast

(er) hat

(wir) han

(ihr) hat

(sie) hant

Později tedy muselo dojít k promísení tvarů obou sloves?!

Selbstverfreilich, pane kolego. han sice v průběhu 16./17. století zaniká, nicméně ještě předtím, v 15. století, kontrahované tvary 2. a 3. osoby jednotného čísla vytlačily konkurenční tvary obsahující naše písmenko b.

Děkuji, teď už mi to dává smysl. Přesuňme se nyní ke slovesu werden. Zvídaví studenti se mě ptají, proč má toto sloveso v préteritu jednotného čísla koncovky slabých sloves, tedy ich wurde, du wurdest, er wurde. Musím říct, že já jsem na tyto tvary zvyklý, pomocná slovesa, jak jsme se dnes už mohli jednou přesvědčit, jsou trochu specifická. Studenti ale argumentují, že kvůli tvaru příčestí minulého geworden se tohle sloveso řadí do kategorie těch silných. Uznejte, na to nemohu nic namítat, vždyť jsem je sám učil, že -en v příčestí je toho jasným důkazem. Problém ovšem je, že silná slovesa mají v jednotném čísle préterita jedinou koncovku: ich kam, du kamst, er kam. Jak mi tedy vysvětlíte tvary slovesa werden v préteritu?

Historický vývoj jazyka nepatří k nejoblíbenějším předmětům studentů germanistiky, což byste mi vy, jak se domnívám, mohl potvrdit. Inu vězte, že za účelem sjednocení tu byla kdysi tendence přidávat tvarům préterita silných sloves koncovky sloves slabých. Například místo ich sah se tak užívalo ich sahe. Nicméně v 18./19. století tahle „móda“ opět zaniká, a naše sloveso werden je tak jediným pozůstatkem z těchto časů.

Na závěr, kdy nám zbývá už jen sloveso sein, bych si dovolil troufalou otázku mířící k samotným základům – kde se vzal tvar (ich) bin?

Milý pane kolego, s pomocnými slovesy je opravdu pramálo legrace, často si prostě dělají, co chtějí. A tak si představte, že sloveso sein při svém časování využívá tři odlišné kmeny pocházející z indoevropštiny. Konkrétně na tvaru (ich) bin se podílejí dva kmeny, jedná se tedy o jakýsi slepenec sestávající z b + in.

Mohl byste být konkrétnější?

Opravdu si to přejete? Inu, dobrá, ale já vás varoval. b pochází z indoevropského kořene *bheu-, *bheu̯ə-, *bhū-, in má zase původ v kořeni *es-, kdy 1. osoba měla tvar *esmi, ten se v germánštině postupně redukoval přes izmi až na im. Konečně im dalo spolu s b slůvko bim, ze kterého se vyklubala dnešní podoba (ich) bin.

Mohl byste mi ještě vysvětlit, co znamenají ty hvězdičky?

Tak se označují tvary, které jsou pouze dovozené, nejsou tedy přímo doložené. To víte, už je to nějaká doba, co jsme tu měli indoevropštinu, a písemnictví se začalo rozvíjet až o mnoho let později. Nicméně teď už si, milý pane kolego, vážně začínám dělat starosti, že jste za sebe na zkoušku z historické mluvnice poslal někoho jiného…

Nene, já měl akorát tehdy v hlavě jiné věci a na zkoušce kupu štěstí. Ale vraťme se prosím k tématu. Mluvil jste o třech kmenech, zmínil jste pouze dva. Dovolím si hádat, že ten třetí zaúřadoval v préteritu.

Výborně, pane kolego. Teď mám na chvíli pocit, že jste na té zkoušce přeci jen byl. Jedná se o sloveso, jehož neurčitý tvar měl ve středověku podobu wësen (být). Z něj tedy vzešly dnešní tvary ich war, du warst, er ...

Dobře, dobře, už to chápu. To jsou tedy tvary préterita. Mělo ale tohle sloveso i tvary přítomného času?

Freilig. Např. tvar 1. osoby (ich) wise měl tak stejný význam jako (ich) bin.

Děkuji vám za vyčerpávající odpovědi a budu se těšit na viděnou zase příště.